Profilový obrázek Oringle

V tomto článku Vám blíže představíme blog Oringle, na kterém naleznete témata, která se zabývají zejména tvořením, ilustracemi a lifestylem. Autorka blogu je Petra, která o sobě doslova tvrdí, že zbožňuje cokoliv, co „smrdí“ papírem a barvami. Petra se s námi podělila o to, proč a kdy si založila svůj blog, představila svoji tvorbu a také nám prozradila svůj oblíbený styl v interiérovém designu. Užijete si tento velice milý a informativní rozhovor!

Jak bychom měli popsat Petru z Oringle v jedné krátké větě:

Petra není z Oringle, Petra je Oringle. Tahle moje značka tak nějak obživla, a občas mě jí oslovují lidé i v reálném životě. „Oringličko.” No, a Oringle je milovnicí umění, květin, koček, puntíků, modré barvy, zajímavých lidí, udržitelného životního stylu, recyklace, fotografování, objevování krásných míst i interiérů, folkloru a tradic.

Blog Oringle je hlavně o:

Vlastně o tom všem, co jsem vyjmenovala výše. Je o mé tvůrčí práci, o skvělých lidech, které díky ní potkávám, o úžasných místech, která objevuji. O sbírání a vázání květin bez chemie, o renovování starých věcí, o umění mém i tvůrců, kteří jsou mi blízcí.

Nejkrásnější pohled na svět je z hrotu pastelky.

Přičemž pastelka je symbolem čehokoliv výtvarného, upřesňuje své motto sama autorka.

Vybrané fotky z blogu

Rozhovor s Petrou, autorkou blogu Oringle

Co Vás vedlo k založení blogu a kdy to bylo?

Letos v prosinci bude blog slavit desáté narozeniny. Obdivovala jsem tehdy blogy zahraniční i ty české, a zatoužila jsem mít taky takové svoje virtuální útočiště. Jsem ráda, že jsem blog po několikaměsíčním odhodlávání skutečně založila, protože jsem i díky odezvám čtenářů o pár let později našla odvahu, a stala se ze mě výtvarnice na plný úvazek. Můj blog není zrovna „masová záležitost”, ale propojuje mě s lidmi, kteří vidí svět podobně jako já, a toho si nesmírně cením.

Jaký je váš oblíbený styl v interiérovém designu a proč?

Mám ráda, když z interiéru čiší osobnost toho, kdo ho obývá. Když je osobitý a jedinečný. Potom je vlastně jedno, jestli se jedná o pestrobarevný byt nebo o střídmé obydlí v neutrálních tónech. U nás doma se hodně odráží naše láska k přírodě, folkloru a tradicím. Máme rádi přírodní materiály, len, modrotisk, modrobílý porcelán. Snažím se zachraňovat staré věci a různě je renovovat, dávat jim nový smysl a účel. A všechny stěny jsou samozřejmě pokryté obrazy, už nám pomalu dochází místo, kam věšet ty nové.

Všimnul jsem si Vaší různorodé tvorby a tak bych se chtěl zeptat co zrovna vytváříte?

Momentálně jsem dokončila cyklus grafik „2022”, které jsem tvořila technikou propojení svých autorských fotografií a kreseb. Motivy jsou k mání v podobě kalendáře i samostatných tisků. Také jsme s dalšími devíti výtvarnicemi vydali kreativní sešit „Nakreslit radost”, abychom vnesli trochu radosti a lehkosti do současných náročných dnů. A protože jsem se věnovala hlavně volné tvorbě, trpělivě na mě čekají zakázky od mých milých zákazniků. Jo, a taky se těším na květinové levandulové aranžovací kurzy na jižní Moravě!

S jakým materiálem/technikou nejraději pracujete a kde sbíráte inspiraci pro svoji práci?

Největší inspirací je pro mě bezesporu příroda a její proměny. Kouzla, která dokáže. A taky různé rituály a svátky, které lidé v návaznosti na koloběh roku dodržují. Při tvorbě originálů ráda propojuji perokresbu a akvarel. Hodně jsem si oblíbila i koláže vytvářené elektronicky z fotek a kreslených motivů. Díky nim mám radost, že moje oblíbené snímky najdou trvalejší využití a nezapadnou po pár minutách ve vodách virtuálních sítí. Odpočívám u focení a aranžování divokého kvítí.

Co Vám v poslední době udělalo největší radost?

Moc mě potěšily fotografie mého nového kalednáře „2022”, které jsme nafotili s fotografkou Lucií Michalčíkovou. Lucka je skvělá, nesmírně se mi její styl líbí. A protože mám asi štěstí na kreativní Lucie, tak nejčerstvěji se ještě teď raduji z odpoledne stráveného s kamarádkou Lucií Bízovou, která založila projekt „Divoká pekárna”, a se kterou jsme se vydali fotit do rozkvetlých třešňových sadů. Potkali jsme se tam náhodou s dívkami, které publikují jako „Děvče v kroji”, a byly z toho fantastické okamžiky plné květin, dobrého jídla i tvoření.

Máte nějaké tipy začínajícím blogerům nebo umělcům?

Jít si svou vlastní cestou, které věřím. Nebát se, když se třeba i zakroutí nebo sem tam kousek vrátí. Důležitý je pocit: „Jo, tohle jsem přesně já, a dělám věci tak, že mě naplňují štěstím.” Lidé, kteří souzní, se k vám rádi přidají.