Na návštěvě u Margot

Bydlení ředitelky stylu italského Westwing

„Z jedné strany mám zelenou terasu a ze strany druhé srdce mého města – baziliku. Může to znít jako sen, ale je to skutečnost,“ říká Margot Zanniová, ředitelka stylu italského Westwing. Její sen o ideálním bydlení se splnil právě v Miláně. Jak vypadá? Za chvíli to zjistíme!

Milán je zalit ranními slunečními paprsky. Zlatá vlna se táhne až k domu Margot. Ta právě na stůl staví velkou mísu s jahodami. První otázka se přímo nabízí….

1

Margot, co pro tebe bylo nejdůležitější při výběru bytu?

Samozřejmě ten výhled! Bydlím tady od roku 2007 a dodnes mě den co den ohromuje. Z jedné strany vidím ostrov zeleně v rámci velkoměsta a z druhé strany baziliku. Právě kvůli tomu výhledu jsem si zvolila podkroví domu v tomto zeleném zákoutí. Já a ten dům to byl asi osud. Myslím, že jsme pro sebe stvořeni.

2

Základem tohoto bytu je bílá…

Bílá, protože na jejím pozadí jsou nejlépe vidět barvy – a ty jsou všude: hřbety knížek v knihovně, na obrazech i nesčetných dekoracích…

3ab
4

Tvá největší vášeň?

Umění a kino! Copak to není vidět? Moje knihovna se skládá hlavně z alb a knížek s kinematografickou tématikou. Ale umění a filmy nevládnou pouze knihovně… Pro mne důležité osobní předměty jsou rozesety po celém bytě. Můj byt je jako ikonografické království, a právě proto je útulný.

12

Čím je pro tebe dům?

Ideální dům je takové místo, které tě s otevřenou náručí přitulí, jakmile překročíš jeho práh; je to místo, ve kterém vždy najdeš azyl, a všechno v něm tomu má být uzpůsobené. Já jsem u sebe doma rozmístila podél stěn velké pohodlné pohovky, které mi zajišťují „měkké přistání“. Jsou bílé a pro narušení jejich monochromatického (nikoli monotónního!) rázu jsem je doplnila o polštáře v holubí šedi. Polštáře mám velice ráda, ale nepřeháním to s jejich počtem ani barvou. Zvolila jsem jich jen několik málo, s rozmyslem je rozmístila tak, aby byly klasickou třešničkou na dortu.

8

Z pokoje vycházíš přímo na terasu…

Terasa je integrální součástí denní zóny bytu. Největší radost mi dělá právě můj zelený koutek, a přitom  mám doslova na dosah milánské nebe. Na terase sázím rostliny, pracuji, píšu, odpočívám… jiní lidé si k tomuto účelu zařídí pokoj ratanovým nábytkem. Když se přátel zeptám, jestli půjdeme na terasu, nikdo neodmítne.

9
10

Jaké rostliny pěstuješ na terase?

11

Olivovníky, jasmín, kamélie, růže a kapradiny, hlavně netík. Netík proto, že je to rostlina mýtická, symbol nejen skromnosti, ale i tajemna – ta rostlina je opravdu fascinující. Samozřejmě na terase najdete také sezónní rostliny, kromě toho se můžu kochat také korunami okolních stromů – na jaře i v létě mám nad hlavou doslova mraky bílých květů. Nesmím opomenout ani citrusovníky, které v sezóně ozvláštní výhled svými žlutými a oranžovými plody, a já se pak mohu opájet jejich nenapodobitelnou vůní.

Tvoje kuchyň je velmi moderní…

Což ale neznamená, že působí chladně. Podařilo se mi dokázat, že i ocel může být příjemně teplá – když ji správně osvětlíte, odvděčí se vám zlatými odlesky. Tmavá dubová podlaha taky interiér opticky oteplí a jak vidno, i kov lze harmonicky kombinovat se dřevem. Na lince pak stojí nádobí z bílého skla  a na stole kolekce barevných lahví ze skla Murano. Sklo mám obecně ráda, ale Murano u mě vede. Dokáže do domu vnést úplně perfektní náladu…

13

Co tvá ložnice?

Moje ložnice je další vysněnou částí mého bytu. Nejdůležitějším nábytkem je zde přírodní světlo, které dovnitř proniká velkými okny spolu s neopakovatelným výhledem na jeden z klenotů milánské architektury, baziliku San Lorenzo – mít pokoj s výhledem bylo mým odvěkým snem. A pro takový výhled jsem schopna obětovat i nějaký ten čtvereční metr. Nad postelí visí obraz mého otce Eugenia Carmiho, který jsem od něj dostala. Můj otec je jedním z nejvýznamnějších představitelů italského abstraktního umění. Jeho obraz je pro mne důležitou památkou na skvělou kariéru člověka, který je neustále v pohybu mezi Itálií, New Yorkem a Brazílií, tedy místem, kde jsem se narodila…

14
15
16

Obklopují tě desítky různých dekorací, stylových detailů, suvenýrů…

Jejich sbírání vyplývá z mé přirozenosti – v domě se mnou zkrátka bydlí mé vzpomínky. Mám duši kočovníka, jistě díky svým brazilským kořenům, ráda cestuji a často se můj pobyt za hranicemi – zejména v New Yorku – protáhne. Schovávání všemožných památek v bytě, který je přece jen co do kapacity omezený, může být problematické. Našla jsem ale způsob, který mohu vřele doporučit každému, kdo neumí dát sbohem věcem, které jsou mu blízké. Jde o velké skleněné nádoby, vázy či amfory, do nichž ukládám vše, co má pro mne nějakou sentimentální hodnotu. Další možností jsou pufy vlastní výroby. Ze svých oblíbených časopisů vytvaruji válec, spínám je koženými pásky či lněnými provázky a puf je hotový! Na „titulní stranu“ vybírám nějaký oblíbený obrázek nebo plakát, jako např. s Robertem de Niro či Monikou Bellucci…

5
6
7

Plno památek leží také na stolech, stolcích a poličkách

Ráda vytvářím kombinace předmětů podle nějakého klíče. Snažím se do takové kompozice vložit vlastní expresi, rozvážně ji rozvrhnout. Za každým předmětem či kompozicí se skrývá nějaký příběh – a právě tak se vytváří domov.

Agnieszka Trzcińska

Používáte již aplikaci Westwing?

Stáhnout
Stáhnout
Offline