„Jednoho dne nám tento pozemek prakticky spadl do klína. Bylo to znamení. Pak jsme se rozhodli zde stavět, vytesat to vše do kamene – v pravém slova smyslu.“
Dům sám o sobě je uměleckým dílem: žádné pravé úhly, místo toho špičaté a široké rohy, velká okna a beton, kamkoli se podíváte. Monumentální prvky, jako jsou umělecké betonové schody nebo otevřený prostor nad obývacím pokojem, utvářejí charakter domu.
Největší výzvou bylo učinit surovou betonovou konstrukci obyvatelnou. Laura našla řešení v měkkých materiálech, kožešinách, záclonách a organických stolech, které narušují strohost architektury. Výsledkem je domov, který je zároveň monochromatický i minimalistický, ale i hřejivý a příjemný.
Oblíbených míst je zde mnoho: Laura má po celém domě rozestavenou sbírku různých vintage křesel, která vytvářejí malé ostrůvky k odpočinku.
Dalším oblíbeným místem je kuchyně. Laura má ráda, když je v domě živo – když si děti hrají, přátelé jsou na návštěvě a z otevřené kuchyně je všechno vidět.
„Nechtěli jsme nic hladkého, chtěli jsme drsnost. Chtěli jsme si nechat zdi takové, jaké jsou.“
„Hned od začátku našeho projektu stavby domu jsme se osvobodili tím, že jsme si řekli, že ať nás život zavede kamkoli, ať se nám naskytnou jakékoli příležitosti, ať nás čekají jakékoli změny, nemusíme tu zůstat navždy.“
Více inspirace
Objevte další homestory
