Tkané koberce
Plánování bytu obvykle začíná u podlahy - podle místnosti se bude rozhodovat mezi parketami, linem, dlaždicemi nebo kamenem. Pak dojde na nábytek, záclony a obrazy. A nakonec dojde na doplňky, detaily a dekorace. Koberce mezi ně také patří. Bude ten váš úzký, barevný nebo kulatý?
My ve Westwing víme, jak je vaše bydlení důležité. Proto vám dáme hned na začátek jednu dobrou radu: koberec, ať už je jakýkoli, má v sobě tu moc, že dokáže každému prostoru dodat hřejivou a útulnou atmosféru. Využijte slevy až 70 % na náš exkluzivní sortiment.
Proč jsou tkané koberce ty pravé?
Nejtradičnější způsob výroby koberců je pletení. Již první koberce dovezené z Orientu byly ručně pletené mistrovské práce, které představovaly zcela individuální vzory a vyobrazení.
Kromě pletených koberců existují i tkané. Tkaní je nejstarší existující manuální práce, která byla známa již před 32 000 lety. V tkalcovském stavu nebo tkacím stroji jsou nitě sevřeny v osnově a proplétají se v pravém úhlu s nití v útku. Podle toho, jak často se útková nit zvedá a spouští, vznikají různé vzory.
Tkaniny jsou považovány za velmi trvanlivé a odolné proti roztržení. To je důvod, proč většina zejména kočovníků tkané koberce vyrábí a také je používá. Je snadné je srolovat a přemístit na jiné místo jako spací podložku nebo krytinu podlahy. Pletený koberec je proto trvalým a drahocenným mistrovským dílem. Zatímco tkaný koberec má zase mnoho praktických výhod.
Jak vlastně vzniká tkaný koberec?
V zásadě rozlišujeme u tkaných koberců různé druhy výroby, což pak vede k jejich charakteristickému vzhledu a struktuře. Dvojrozměrné tkané koberce bývají označovány jako hladké koberce, protože vypadají velmi rovné a strukturované. Ke tkaní se používá plátno, kepr nebo atlas, jak si pravděpodobně pamatujeme ještě z dětství.
Typické hladké koberce jsou Sisal nebo Kelim. Na nástěnné koberce a tapisérie, které zobrazují historická nebo mytologická témata, se používají právě hladké koberce. Hladké koberce se dávají zejména do chodeb, aby zachycovaly větší znečištění a pro tepelnou a zvukovou izolaci ve velkých místnostech. Často jsou koberce tkané z přírodních vláken. Výhodou těchto hladkých koberců je, že je můžeme použít po obou stranách, protože vzor nebo obraz je na obou stranách stejný.
Luxusní variantou jsou pak koberce s vyšším flórem, kde se jedna třetina vlákna dodatečně přidá do osnovy a útku a zapracuje se dovnitř. Dodatečná příze se po tkaní odstraní a zanechá uzavřené nopy, které se pak mohou také odstranit. Výsledkem je mimořádně mazlivý měkký velur, plyš, samet nebo vysoký vlas. Přesahující nitě osnovy na začátku a na konci koberce mohou zůstat jako třásně, nebo se mohou zapracovat do lemu.
Strojově tkané koberce
V roce 1785 se podařilo Angličanovi Johnu Cartwrightovi s vynálezem prvního mechanického tkalcovského stavu položit základ pro masovou výrobu tkaných koberců. Tradiční ruční tkaní vymřelo v Evropě v 18. století. V 19. století v Evropě proběhly četné nepokoje a protesty, kdy se tkalci bránili industrializaci.
Od té doby jsou koberce tkané téměř výlučně strojově, protože je to rychlejší a tkanina je rovnoměrnější, navíc speciální tkalcovské stroje umožňují také měkké tkaniny s vyšším flórem.
Dnes je považováno ruční tkaní za umělecké řemeslo. Mnoho kupujících ale i dnes dokáže ocenit hodnotu ručně tkaného koberce. Podle druhu materiálu se také liší cena tkaných koberců.
