Miluji chaos
Kera Tillová připomíná dívky, které přivedla ve svých obrázcích „na svět”: má dlouhé černé vlasy, které vůbec nemusí být vždy ideálně učesané… Ilustrace umělkyně jsou stejné jako ona sama: ultraženské, s aurou lehkostí a vtipné…
Pracuje doma. „Nemám skoro žádný nový nábytek” – říkáKera a rozhlíží se kolem sebe. Tady je království starožitných pokladů, svědků dávno minulých epoch: jsou zde památky z Francie, nekonečný zdroj inspirace umělkyně. Už jako malé dítě měla slabost ke starým hračkám. „Můj pokoj vypadal jako obchůdek z XIX. století“ – dodává Kera.
V předsíni vedoucí do další části bytu je malý prostor určený ke čtení: pohodlné křeslo /bergere/, čalouněné látkou s květinovým motivem přímo vybízí k pohodlnému posezení a čtení. Pod křeslem je pruhovaný běhoun – dynamický prvek předsíně, který významně oživuje interiér.
Po obou stranách vchodu do obývacího pokoje jsou dvě stylové šedé vitríny, ve kterých má Kera část své sbírky skla a porcelánu. „Nejedná se ale o běžný odstín šedi“ – upozorňuje umělkyně. „Pojmenovala jsem si ho jako„benátskou šeď”, protože mě zaujala právě v Benátkách – tam je totiž všudypřítomná“ – dodává Kera.
U zdi stojí jednoduchý dřevěný konzolový stolek v jantarové barvě. Jeho teplý odstín vnáší do interiéru příjemnou atmosféru.
Obývací pokoj je světlý. Je zde hodně přírodního měkkého světla, díky průhledné mušelínové zácloně. Na bílé pohovce jsou bílé polštáře. Na jednoduchých bílých poličkách je mnoho knih s obrázky, ilustracemi a také mnoho skicáků… Majitelka se obklopuje knihami na každém kroku: leží na odkládacím stolku vedle pohovky a na stoličkách… Pouze průhledný Starckův „Ghost” a tmavá televizní obrazovka působí v obývacím pokoji jako soudobé prvky. Ostatní věci působí jako z dávno minulých dob.
Například kolébka na vysoušení inkoustu s orientálním vzorem. Kera má zvláštní slabost pro krásné předměty. Podívejte se na těžítko v podobě sněžící koule s plastickým symbolem Manhattanu. Není kouzelné?
Na poličkách najdeme dokonce artefakty z počátku minulého století: např. stylový detail rokokového obývacího pokoje ze starodávného domečku pro panenky. Je to dárek od otce a Kera k němu má zvláštní citový vztah.
Druhým osobitým předmětem, který ji věnoval otec, je deka s barevnou abstraktní výšivkou. Před 60ti léty ji přivezl z Mexika, proto dnes již plní pouze důstojnou roli tapiserie.
Mnoho krásných předmětů si Kera pořizuje na bleších trzích nebo v prodejnách se starožitnostmi. Je stálou zákazníci proslulého mnichovského trhu Auer Dult. Odtamtud pochází mnoho domácích památek: pestrobarevné plechovky a krabičky, které jsou důkazem vytříbeného vkusu starých řemeslníků a návrhářů.
Porcelán má Kera obzvlášť ráda. Vázou se může stát třeba i starý džbánek nebo šálek.
V kuchyni má umělkyně skutečnou galerii starobylých předmětů. „Jsem kuchyňský typ“ – směje se Kera a dodává „miluji jen tak vysedávat v kuchyni, třeba i v takové malé“. Jedna zeď je jako pracovna: majitelka tam shromažďuje věci, které miluje.
Zde na korkové tabuli si připíná náčrty, snímky a vše ostatní co potřebuje k práci… Poznámkové lístečky, snímky a kresby tvoří autorčin osobitý koláž.
Na protější straně je další část majitelčiny sbírky. Krabičky, nádobky, plechovky; barevná všehochuť. Malé a velké, bílé a barevné… Jsou mezi nimi i skutečné poklady: značkové krabičky: Ladurée, Prantl, Biotherm, Vogue nebo Hermes…
Romantické květinové truhlíky z kovaného železa jsou také nedílnou součásti života Kery: kdysi patřily jejím rodičům, ale nyní si je vzala k sobě domů, aby plnily důležitou roli: drží v nich rozpracované náčrty a návrhy, nad kterými právě pracuje.
Jednu zeď v kuchyni Kera natřela černou tabulovou barvou a pak na ni bílou křídou nakreslila stylový zámecký lustr s hořícími svíčkami…
„Kuchyň je oblíbené místo pro spoustu mých hostů“ – říká Kera. „Když mě navštíví známí se svými dětmi, tak ty tady dokážou třeba i několik hodin čmárat po tabulové zdi…“
To byl kdysi dávno vnitřek kredence, který byl součástí kuchyně tety z Francie. Dnes v bytě Kery plní funkci svérázné minigalerie: každá památka má svou samostatnou přihrádku.
V bytě ilustrátorky je vše jako otevřená kniha: může být inspirací nebo uměleckým dílem, které je buď dokončené, nebo ve fázi rozpracovanosti…
„Zbožňuji staré budovy“- říká Kera a dodává „miluji všechny stylové detaily: krásná okna, pěkné kliky. Starým věcem se dá leccos prominout. Stejně jako starým džínům, které jsou mnohdy seprané a zalátané a přesto je pořád rádi nosíme“.
Příjemnou atmosféru lze navodit všude. Dobře zvoleným osvětlením, kyticí květin, sladkými a něžnými detaily… Stylové předměty k sobě dokonale ladí a doplňuji se. „Ludvík” v krásném gobelínovém čalounění s motivem starých růží. Je víc než 100 let starý. Je to jedna z nejoblíbenějších věcí majitelky. Skvěle se hodí do budoáru. V ocelové ptačí kleci Kera stylově umístila diskotékovou kouli…
Majitelku fascinují interiéry starých luxusních hotelů a historické pohlednice… „Raději se vyspím v ubytovně než v ledabyle zařízeném hotelu business třídy. Průměrnost se nikdy nesmí stát normou! Důležitá je vybraná společnost s předměty a nábytkem, který má svou historii. Člověk by měl být obklopený památkami a věcmi, které má rád, a ke kterým má citový vztah“ tvrdí Kera. Sama má ráda cestovní tašky, kufry, růže… Přesto se ale necítí být omezována svou volbou. Kera v žádném případě nelpí na nějaké stylové sebekázni a cítí se mnohem lépe v uměleckém chaosu, útulném galimatiáši. Teprve tehdy je totiž vidět, že byt doopravdy žije… Protože jak ráda zdůrazňuje rčení proslulé americké stylistky a spisovatelky Mary Randolph Carterové: „Ideální byt je důkazem promarněného života!”.
